Panenství
V rámci diecézního setkání mládeže
s otcem biskupem jsem před časem byla
na přednášce MUDr. Ludmily Lázničkové.
Probírali jsme nejrůznější problémy
v době chození, v manželství..., mě ale nejvíc
zaujala jedna myšlenka o panenství.
V češtině používáme slovní spojení
„ztratit panenství“ – což ale není ten
správný výraz. Když něco ztratím, mohu
to zase najít. Ale když „ztratím“ panenství,
už se mi nevrátí! Nemohu ho získat
znovu zpět!
Z jiných jazyků můžeme toto spojení
přeložit jako „darovat“ panenství.
A to je ono. DAROVAT! Obdarováváme
přece toho, koho si vážíme, na kom nám
záleží, koho máme rádi. A myslím si, že
panenství je jedna z nejdražších věcí, kterou
tady na zemi každý z nás má! Škoda,
že to dnes tak málo lidí chápe. Pokud
někdo žije čistě, prostě není „in“. Nezapadá
do kolektivu, je pokládán za blázna
a za chudáka, protože si neužívá naplno
svého života. Vždyť dnes je to přece normální,
všichni tak žijí! Je ale otázka, kdo je
opravdu bohatší...
Raniero Cantalamessa ve své knize
Panenství píše, že i svět, aniž to pozoruje,
má v úctě tuto hodnotu. Neboť slovo
„panna“ je jedním ze symbolů veřejně
nejvíce používaných. Nejlepší vlna je
„panenská“ vlna, nejčistší olej je „extra
panenský“. „Panenské“ je také to, co je
mezi produkty člověka a země nejkrásnější
a neposkvrněné!
Proto bychom si měli asi opravdu
dobře promyslet, komu a kdy tento náš
poklad darujeme! Matka Tereza v jednom
rozhovoru řekla: „Nejkrásnější dar, který
si mohou ženich a nevěsta ve svatební den
dát, je jejich panenství.“
Vím, že je to těžké, ale jsem přesvědčená,
že to stojí za to! Nebojme se jít „proti
proudu“! Sami to nezvládneme, ale máme
přece Někoho, kdo nám slíbil, že nás
nikdy neopustí, Někoho, kdo nás nekonečně
miluje, Někoho, kdo nám vždycky
dá dostatek odvahy, trpělivosti a sil, pokud
ho o to poprosíme!
A nebojme se! Nikdy není pozdě!
Bůh nám dává stále novou šanci! Jeden
moudrý člověk řekl, že s panenstvím se
člověk nerodí. Do panenství dorůstá způsobem
svého života.
Záleží tedy opravdu jen na nás, jak
se svým pokladem naložíme. Jestli ho
darujeme někomu, koho známe jedinou
noc. Anebo si počkáme na toho, kterého
pro nás už od počátku věků vyvolil sám
Bůh, který nás bude opravdu a celý život
milovat, který si toho našeho daru bude
nesmírně vážit...
Terezka Lazárková, SČS